Baculky a kariéra

Milí moji čtenářové,
téma dnešních postřehů opět vzešlo od vás a já jsem velmi rád, že mohu reagovat a psát o tom, co (snad) chcete i číst. Chci vám také poněkud netradičně hned v úvodu poděkovat za přízeň, kterou věnujete našim stránkám a také mým postřehům. Je velmi příjemné číst vaše ohlasy (a věřte, že čtu naprosto všechny, jak na našich stránkách, tak na našem FB profilu) a mám z nich upřímnou radost. Čím dál tím víc mám pocit, že tato práce má skutečně svůj smysl a že vás naše články baví, najdete v nich pro sebe vždy něco zajímavého a především že snad i naše stránky pomáhají baculkám najít samu sebe a naučit se mít se rády. Všem vám moc děkuji!
Teď ale zpátky k dnešnímu tématu. Tím je baculka a kariéra. Jak jsem již v úvodu naznačil, impuls pro napsání dnešních postřehů vzešel od vás. Tak se tedy zkusme podívat, jak se vlastně baculkám daří v procesu pracovním. Vzhledem k tomu, že samozřejmě nemáme k dispozici ani rozsáhlé sociologické výzkumy, ani obšírné statistiky, budete se muset spokojit s mým čistě subjektivním názorem.
Zkusme se nejdříve na problematiku baculek podívat z hlediska jednotlivých profesí. Většina lidí ( tím pádem většina personálních manažerů) má k téměř každé profesi ve své hlavě zaškatulkovánu ideální fyzickou podobu uchazeče. Ředitel by měl být spíše štíhlejší, vyšší, s pěstěnou vizáží, tiskový mluvčí sportovní postavy s pronikavýma očima, vedoucí skladu raději mírně plnější postavy s autoritativním vzezřením, sekretářka štíhlá, kuchařka a cukrářka plnější, úředník drobnější se psím pohledem, a tak dále. Každý, kdo se účastnil pracovního pohovoru ze druhé strany, tedy ze strany budoucího zaměstnavatele, se alespoň částečně setkal se situací, kdy uchazeč částečně či naprosto neodpovídal jeho původním představám. Pokud někdo tvrdí opak, pak je buď naprostou špičkou ve svém oboru (a těch je, tomu věřte, minimum), nebo (a to je většina) prostě jen kecá.
Problémem je, že těch, co se nad fyzický vzhled a především léty zakořeněné předsudky k fyzickému modelu jednotlivých profesí nedokáží povznést, je drtivá většina. Tito lidé prostě mají vsugerováno, že baculka nemůže být dobrou sekretářkou a už vůbec ne PR manažerkou. Že drobný proplešatělý muž nenápadného vzezření nemůže kvalitně vést lidi a uhrovitý mladík s unylým pohledem zkrátka nemá předpoklady pro práci obchodníka. Tyto předsudky, tyto vnitřní škatulky, pak vedou k jedinému. Na daného uchazeče se vždy pohlíží s despektem a téměř vždy je tento uchazeč odsouzen k neúspěchu. Ano, výjimky se najdou, ale je jich zoufale málo. Je zkrátka velmi smutné, že u mnohých profesí je kladen takový důraz na vzhled pracovníka, přičemž z mého pohledu je tento důraz doslova a do písmene vykonstruován dobou minulou, předsudky a v neposlední řadě vlastními zážitky a zkušenostmi. Já naprosto chápu, že pracovnice v bance se musí umět obléci, hezky nalíčit a příjemně, nevtíravě vonět. Ale proč by to proboha nemohla být metrák a půl vážící baculka? Nebo by snad ředitel firmy utrpěl na své pověsti a klesl v očích obchodních partnerů, kdyby mu jeho agendu vyřizovala korpulentní čtyřicátnice?
Poslední dobou mám pocit, že se právě různí jednatelé, majitelé, prokuristé a další vysocí vedoucí pracovníci, se kterými se denně ve své práci setkávám, předhánějí v tom, kdo má, čtenářové mi snad odpustí mé výrazivo, kozatější, vyhublejší, zmalovanější … a blbější sekretářku. Naštěstí znám i výjimky a je pak velmi příjemné řešit poměrně složité záležitosti s dámou bohatě středního věku a velmi korpulentní postavy, která prostě ví a zná.
Ale to jsem se nechal zjevně trošku unést. Zpět k tématu. Jak dle mého funguje vsugerovaná představa fyzického vzhledu u jednotlivých profesí jsem vám již řekl. Jak to však funguje v případě, že máte to štěstí a i když do fyzického modelu nezapadáte, přesto jste práci získali a nyní je možnost ve vaší kariéře o krůček postoupit? Bohužel i zde jsou patrné předsudky, ale dle mých zkušeností výrazně menší. V dnešní době a zvláště s přihlednutím k ne příliš utěšující situaci na pracovním trhu si každý aspoň částečně svéprávný manažer sakra rozmyslí, zda povýší štíhlou slečnu, která má sice reprezentativní vzhled, ale ani zdaleka nedosahuje pracovních kvalit kolegyně či kolegy s méně časopisovým vzhledem, ale s pracovními zkušenostmi, nasazením a návyky naprosto vhodnými k obsazení vyššího postu. Zde skutečně věřím, že vedoucí pracovníci velmi podrobně uvažují nad každým kandidátem a vzhled je upozaděn před skutečnou kvalitou.
Zde vás ale musím opět trošku zklamat. To, co jsem výše uvedl, platí dle mého soudu a dle mých zkušeností primárně pouze v soukromém sektoru. V sektoru státním tomu tak není, nebo je v mnohem menší míře. Proč? Protože ve státním sektoru neexistuje trh. Trh, který vás nutí k výkonu, změnám, inovacím. Trh, který dokáže s vaší firmou udělat během několika let i měsíců doslova veletoče. Státní sektor je navíc rodná matka korupce a to nejen té finanční. Nebo mi řekněte, zda znáte nějaký příběh, jak dejme tomu poctivý pošťák ke štěstí přišel a jak se vlastní pílí vypracoval na vedoucího své pobočky? Nebo jak se v mnoha nemocnicích vybírají kandidátky na vrchní a staniční sestry? Nebo … pamatujete si na tu strašně sympatickou paní z finančního/pracovního úřadu/registru vozidel s velmi kyprou postavou? Jak vám vždy ochotně pomohla, jak vše vždy bleskově vyřídila a jak jste si vždy říkali, že i na podobných institucích existují i výjimky? Ta paní tam sedí stále, že? Jenom jméno její vedoucí je jiné a tu afektovanou blondýnu si pamatujete ještě od přepážky a také si pamatujete, jak dokonale vám vždy dokázala zkazit den.
Ne, nechtěl jsem nikoho urazit. Bezesporu i ve státním sektoru se určitě najdou vysoce kvalitní vedoucí, kteří byli povýšeni poprávu a dělají svou práci velmi dobře. Chtěl jsem tím jenom říci, že státní sektor do uvažování nic nenutí. Ten problém ale není v něm, ale v jeho zřizovateli … a tak nějak je asi ve všeobecném povědémí, o kom teď mluvím. Nicméně nejsme politickou stránkou a tak toho hned nechám, protože bych se musel rozvášnit.
Milí moji čtenářové, dnešní postřehy končí. Nebudu je jako obvykle končit radou, provoláním či dokonce filipikou. Budu je končit tak, jak jsem začal. Poděkováním vám všem za to, že nás čtete a že vás bavíme. A za mne největší poděkování za to, že díky vám mám ze své práce pro naše/vaše stránky radost a především že mám pocit, že tato práce má smysl.
Vám všem velký dík … a krásný zbytek léta!
Váš Standa
1 komentář
  1. 1 měsícem ago
    Jana

    mate uplnou pravdu, uchazela sem se JEDNOU o misto prodavacky v obchode s bizuterii a s tim jak na me pani koukala sem uz vedela, ze dane misto nedostanu..a moje sebevedomi kleslo jeste hloub :/

    Odpovědět