Míšino zamyšlení – posměšky na ulici

Na jedné facebookové skupině jsem si přečetla příspěvek baculky, která popisovala jak šla se svoji kamarádkou, také baculkou, do restaurace a u vedlejšího stolu seděl pár, který byl asi na prvním rande. Štíhlá slečna si baculek všimla a začala kritizovat, že takhle ona rozhodně nedopadne a jak jsou strašné… světe div se, muž vstal a se slovy, že bude raději s baculkou, která je chytrá, než se štíhlou, která má v hlavě vymeteno, odešel pryč. Omlouvám se autorce, že jsem asi necitovala přesně, ale příspěvek se mi později ztratil a už jsem ho nedohledala.

Nic méně tohle gesto muže bylo hodné následování. Baculky se denně setkávají s narážkou nebo posměškem na svoji postavu. Často si říkám, co naše spoluobčany vede k tomu, říkat nahlas své pravdy. Možná se budou divit, ale máme uši, takže vše slyšíme a máme také rozum a oči a víme, že v některých partiích k nám byla příroda abnormálně štědrá :D, ale proč nám to musí stále připomínat?

I já se musím přiznat, že byl kdysi čas, kdy jsem měla vypracovaný systém, abych neslyšela hloupé poznámky. Takže v dopravních prostředcích jsem se po nikom nedívala, do uší jsem si dala sluchátka s hudbou. Pokud jsem viděla partu chlapů, skupinku starších žen a malé děti, které už umí mluvit, tak jsem se všem vyhejbala obloukem. V podstatě jsem se snažila být neviditelná, což opravdu šlo těžko :D. Když jsem někde šla sama, a přeci jen zaslechla věty stylu… no ta tedy je, to je mašina, nebo jen smích, tak mě to mrzelo a byla jsem i smutná, ale horší to bylo když jsem šla s někým, s kamarádkou, kamarádem a teď to slyšeli i oni. Byla mi hrozná hanba, styděla jsem se, že to musí poslouchat. Byla i situace, kdy v jednom parku se dvě dámy smály a ukazovaly při tom na mě. Tak jsem k nim šla k blíž, aby si mě prohlédly, že možná v té dálce všechny detaily neviděly. Obě byly štronzo, protože ony se nesmály mě, ale za mnou lezl na strom syn jedné z nich a tak se bavily na jeho účet :-))). Takže ne všechen smích patří naší postavě:)

Čas obrousil hrany, ne že by mě dneska nějaká poznámka nezamrzela… ale beru to i z té druhé strany, ano je to tak, jsem víc vidět a jestli je to to jediné, co na mě musíš kritizovat, tak to není tak strašný :-). Nebudeme si nalhávat, že se ostatní změní a urážky přestanou. Ale postavme se tomu čelem. Máme své lidské kvality, přátele, kteří nás berou a nenechme si blbcem kazit den. Budu nám držet palce!

1 komentář
  1. 3 měsíci ago
    Alena

    Ano, urážky jsou strašné a člověk by nejraději pak zalezl někam do nory. Já se ale pomalu učím reagovat tak, že odpovím – Někdo je tlustý, někdo je blbý, každý jsme holt nějak nemocný. Já se z té tloušťky můžu dostat, ale vy se té blbosti nezbavíte.
    No a pak jen koukám, jak urážejícímu padá brada.

    Odpovědět