Renatin Fejeton – 5. PRAVIDLO MUŽE GENERÁLA

Nedávno jsem byla na večeři s jedním takovým „broukem“, dle jeho definice sama sebe, kterou v inzerátu uvedl, to měl být velice dominantní muž a hledal inteligentní ženu, která ví, co od života chce. Dominantnost mě neděsila, táhla mě ta síla, samostatnost a zároveň to nevypadalo, že chce poddajnou jednoduchou dámu, která mu bude na vše kývat a potěšeně hýkat, jako osel. Prostě paráda, skoro ideální verze muže mých snů.

Vždy jsem si myslela, že dominance má své meze, ale tehdy jsem zjistila, že jsou tací jedinci, u kterých meze nejsou žádné a v ničem, muži, kterým je žena dobrá opravdu jenom proto, že je potřeba se vyřvat, uvolnit emoce a dokázat si na někom svoji moc. Trošku pokroucená představa dominance, řekla bych, protože přimět druhého, aby převzal jeho názory a skákal přesně jenom tak, jak on píská, to je přece blbost nebo ne? Když jsem poslouchala jeho vztahové podmínky, neudržela jsem se a řekla: „Co potom budu já, v čem bude moje jedinečnost, čím se pak budu lišit od papouška, který jen opakuje naučené fráze?“ Zarazil se, protočil oči a suše mi sdělil, že za jedno, papoušek lítá a vejde se do klece, za druhý, mám přestat být drzá nebo mě zkrotí a za třetí, bych si měla uvědomit, že on je velice žádaný muž a já mám tu ČEST, jít s ním na rande. Sám sebe utvrzoval v tom, že jen on je tím nejlepším, nejdůležitějším, bez něho by se svět samozřejmě zbořil, jak taky jinak a ženská, je pro něho jen doplněk jeho bytu, neměla by mít žádné požadavky a hlavně by měla, s prominutím, držet hubu a krok. Dodala bych ještě, že se jedná pouze o dočasný doplněk, dle mého to zdravě uvažující Venušanka dlouho nevydrží a odkráčí pryč, dokud je ještě čas. Každopádně já jsem dál nepokoušela míru jeho trpělivosti, protože netoužím po životě s generálem, který má blesky v očích, jelikož jsem odmítla dát si s ním víno a brambůrky. Snad se nemusím přejíst a upít k smrti jenom proto, že on to měl v bodech večerního plánu a potřeboval si to odfajfkovat v deníčku. Nepotřebuji opatrovníka, který mi bude určovat, jaký kafe mi chutná a venčit mě jako psa v čase, kdy on uzná, že já bych se mohla jít vyčůrat.

Nevím jak šťastná je nebo není žena ve vztahu s takovým borcem, třeba to má své výhody, klídek a pohodu, ale já osobně bych se bála toho, že až mě postupem času vycvičí ke svému obrazu, najde si jiný doplněk, protože když bude mít doma naprosto poslušnou a povolnou husu, jenž už postrádá vlastní myšlenku, těžko si na ní bude zvedat své ego.  Nerozumím těmto pánům, protože chtějí doma ženu, kterou budou řídit jako loutku, s vyřezanými tichými ústy.

Pravidlo muže generála je poslušnost.  Někdy bych se ráda zeptala: „Chlape, opravdu chceš, aby Tvoje žena držela jazyk za zuby?“  „Chtěl jsi najít ženu inteligentní, aspoň tak jsi mi to říkal a teď Tě pobuřuje, že ona myslí a mluví?“  Poslední dobou mám zvláštní „štěstí“ na podobné muže, setkala jsem se i s kritikem výběru mé večeře – pohledově se mu nelíbilo, že omáčka chuťově neladí k masu. Když jsem vstřebala šok z toho, že mu nechutná to, co pouze vidí na mém talíři, úlek nad tím, že tu vzájemnou lahodnou kombinaci opravdu neochutná, ale stále bude dokola mluvit o tom, jak jsem si tu omáčku vůbec dávat neměla a jak mi to zcela jistě nemůže chutnat, přišla přednáška o tom, že káva se pije hořká a nezředěná mlékem. Při odchodu z restaurace mi hučel do zad, jak to bylo všechno úžasné, až na tu příšernou omáčku, kterou jsem to naše setkání pokazila a tudíž už se podruhé neuvidíme. Vítězné zvolání: „Hurá!“, jsem spolkla a snažila se neudusit šťastným smíchem. No uznejte dámy, brečely byste pro něho?

Mám ráda svoje názory a budu si je prosazovat, žádný sebestředný despota mě nedonutí být někým jiným, nejsem ničí fena, nereaguju na povely, nebudu držet pusu, když se mi líbí, že můžu mluvit, tolerantní jsem, ale zmanipulovat se nenechám. Čas od času si ke steaku objednám onu luxusní omáčku a s úsměvem zavzpomínám na děs v očích mého tehdejšího nápadníka. Možná mu právě v tu chvíli zazvoní v uších a silou myšlenky se mu zkroutí palce u nohou.

17506431_1398837250175237_1277854758_n 18118506_1297131647069614_537136505249012653_n 18143188_1300089323440513_580505209_n

Komentáře: 5
  1. 2 týdny ago
    Alena

    Bože Renato, kde jste narazila na takového exota? Se vůbec nedivím, že ten člověk je sám, kdo by s ním asi tak vydržel!!!

    Odpovědět
    • 2 týdny ago
      Renata

      Jako magnet na exoty, na ně narážím neustále a kdekoliv =D , o to víc si pak cením, když potkám fajn chlapa 😉

      Odpovědět
      • 2 týdny ago
        Honza

        No právě, taky koukám, ale asi v tom bude nějaké vyšší umělecké pozadí. Co bychom tu četli, kdyby pro nás paní Renata v potu tváře nesbírala své inspirativní zážitky -)? Ale napříště to už musí vyjít … nebo bude další fejeton?

        Odpovědět
  2. 2 týdny ago
    plnoštíhlá

    Když je muž přesvědčený, že je to pro Vás vlastně velká ČEST, že věnoval svůj drahocenný čas právě Vaší osobě a dovolil si to sebevědomě vypustit ze svých úst, tak automaticky u většiny z nás příjde obranná reakce… to je ale namyšlený nesoudný blboun – mírně řečeno. Kdyby tomu tak bylo, přece by mu soudnost a taktnost nedovolila tohle vůbec vypustit ze svých úst, protože by moc dobře věděl, jakou vlnu negativních emocí u druhého spustí…. A co když je to celé záměr, aby se dotyčná žena byla nucena poprat se svými případnými negativními emocemi, které ji v životě případně brzdí a dělají malou? Co tato poznámka vyprovokovala uvnitř jejího ega? Pochyby, žárlivost, malost, uraženost, naštvanost…. a já nevím, co všechno ještě.
    Měla by říci: ukaž, představ mi společnost, ve které se pohybuješ, ve které máš úctu a respekt a já sama zhodnotím, jakou mám ČEST, že mi věnuješ svůj zájem, svůj čas….

    Odpovědět
  3. 2 týdny ago
    plnoštíhlá

    Naučme se být i my velkorysé, když nás někdo odmítne…. nechejme každému jeho volbu, kam se bude ubírat na své cestě… osud určí sám. 🙂

    Odpovědět