Standovy postřehy – KONEC ROKU

Milí moji čtenářové,
pohltil vás předvánoční shon? Stále ještě přemýšlíte nad tím, zda máte všechny dárky? Zda je napečeno dost cukroví či zda je lednice dostatečně zaplněna? Dumáte v práci nad tím, jestli se neutopil kapr a stromeček nezapustil kořeny? Pokud jste na většinu otázek odpověděli kladně, jsme na tom stejně, proto si tyto vánoční postřehy čtete až nyní.
Já osobně sice stále vnímám vánoce jako svátky klidu a míru, nicméně i u mé maličkosti se projevily příznaky nákupní horečky a to i přesto, že jenom když si představím obchod plný lidí, dostávám žaludeční křeče a začíná mi cukat v levém oku. Nicméně co by člověk neudělal pro klid v rodině a hlavně a především pro radost a nadšení svých dětí.
Přiznávám ale bez mučení, že jsem v poslední době hodně cholerický zákazník. Dokáží mne vytočit věci, které jsem ještě před několika málo lety byl schopen tolerovat či dokonce nevnímat. A obávám se,  že některé situace občas i komentuji temným hlasem ceděným skrze zatnuté zuby, ale zase natolik nahlas, abych byl zaslechnut. Nejsem na to hrdý a zpětně si to vyčítám, nicméně si nemůžu pomoct. Už se vám letos také stalo, že čekáte u obchodního centra na parkovací místo, vidíte že někdo bude vyjíždět, hodíte blinkr … a než se nadáte, tak vám tam nějaký dobrák vjede, byť vás jasně musel vidět? Tak máte rádi, když v úzké uličce (a kolikrát i široké) stojí dvě až tři osoby v družném hovoru nevnímající svět a prostě kolem nich neprojedete, ať se děje co se děje? Tato situace mi mimochodem vždy připomene scénu z prvního dílu Pána Prstenů. Gandalf stojí na můstku Barad Dur, proti němu Balrogh a Gandalf v jedné ruce svou kouzelnickou hůl (mobil) a v druhé meč Glamdring (nákupní košik) kříči: „Nemůžeš projít!“.
Opusťmě ale téma nákupu, vánoční horečky a shánění všeho možného i nemožného. Dnes vám chci především přát. A vezmu to heslovitě, abych snad na nic nezapomněl.
1) Pro nejmilejší čtenářky
První přání patří samozřejmě těm, pro které tyto stránky především děláme. Těm, svou oblou krásou dodávají našim městům a vesnicím ten krásný ráz nejednotvárnosti. Těm, které dokáží okouzlit a rozjasnit den nádherným, upřímným úsměvem. Vám milé čtenářky, chci popřát samozřejmě krásné a klidné svátky a do nového roku vše to, co si sami přejete. A co já bych přál vám? Sebedůvěru, radost a potěšení ze sebe sama, okolí překypující lidmi otevřenými, vnímavými a nesebestřednými, kteří umí posuzovat člověka a ne jen jeho tělesnou schránu. Přeji vám úsměv na rtech, nečekané radostné okamžiky a lásku v jakékoliv její podobě.
2) Pro naše milé čtenáře
Chlapi, vám přeju, abyste měli přehršel možností vidět, vnímat a chválit baculatou krásu českých žen. Přeji vám sílu a vůli dávat těmto ženám najevo jak jsou milé, krásné a žádoucí. Přeju vám klid ve vaší duši. Ne … nechci předpovídat počasí. Myslím to tak, že ten klid naleznete třeba i tehdy, když si připustíte, že se vám kypré tvary líbí a přestanete se za to stydět. Nejen před sebou, ale také před svým okolím.
3) Pro bojovníky za štíhlost
Přeji vám především empatii. Umění vžít se do druhého vás v mnoha případech může odradit od touhy tepat a hanět. Přeji vám slovník vhodný pro člověka civilizovaného. Přeji vám trpělivost a rozvahu.
4) Pro celou milou redakci
Kolegyně a kolegové, vám přeji trpělivost a chuť pracovat dál na tomto našem společném projektu. přeji vám radost z práce nejen pro tyto stránky, přeji vám mnoho polibků od múz, minimum překlepů a hlavně mnoho a mnoho pozitivních ohlasů od našich čtenářů.
5) Vám všem …
Vám všem dohromady a každému zvlášť přeji zdraví a štěstí. A v průběhu vánočních svátků co nejvíce okamžiků, které se vám vryjí do paměti a při kterých si budete mít chuť říct: „Ty vánoce jsou přece jen nejkrásnější svátky.“
Vám všem šťastné a veselé vánoce a vše dobré do roku 2018
přeje
Váš Standa